X

Kněžské štěstí (1997 či 1998)

Dřív nosil jsi v záňadří

svazek vonných kvítků,

dnes nosíš tam Hostii

a hřeje tě víc

než planoucí vích

tvých zapadlých vášní.

 

Příteli můj, slovem mě těšíš,

teď chráním Jej v záňadří,

ba v prsou svých ukrývám.

Vichrem svým produje,

Duchem svým rozfouká

sněhové závěje,

jiskřičku naději

dechem svým rozmnoží,

jež kdysi v ohništi skomírala.

 

Když spěješ k churavým,

On snímá tvé pohyby

– v záňadří schoulené

dítko Mariino.

Jak tiskneš bratry své,

On s tebou je objímá.

V ňadrech mé bezpečí,

poklade můj.

 

Tuhle báseň jsem napsal pod dojmem kněží, kteří nosili Eucharistii pro nemocné zavěšenou na srdci.

27. 6. si připomínáme

Blog pana faráře

Ministrantem (začátek školního roku 1996/7)
Včera mi bylo čtyřicet pět let a tak propadám nostalgii. Česlav Plachý se mihnul v mém životě a zanechal za těch několik týdnů hlubokou stopu. A...