Kněžské štěstí (1997 či 1998)

Dřív nosil jsi v záňadří

svazek vonných kvítků,

dnes nosíš tam Hostii

a hřeje tě víc

než planoucí vích

tvých zapadlých vášní.

Příteli můj, slovem mě těšíš,

teď chráním Jej v záňadří,

ba v prsou svých ukrývám.

Vichrem svým produje,

Duchem svým rozfouká

sněhové závěje,

jiskřičku naději

dechem svým rozmnoží,

jež kdysi v ohništi skomírala.

Když spěješ k churavým,

On snímá tvé pohyby

– v záňadří schoulené

dítko Mariino.

Jak tiskneš bratry své,

On s tebou je objímá.

V ňadrech mé bezpečí,

poklade můj.

Tuhle báseň jsem napsal pod dojmem kněží, kteří nosili Eucharistii pro nemocné zavěšenou na srdci.