Milovaní!

Stalo se v jednom počestném sboru Apoštolské církve v blízkém okolí. Jeho členové, neprozřetelně, připustili, aby se na jejich půdě konalo ekumenické setkání. Hosté hlásící se k různým křesťanským denominacím se dostavili a společně se modlili k nebeskému Otci za jednotu. Zní to nevinně. Jenže po tomto setkání s katolíky prý, podle svědectví jedné ženy, začal v modlitebně řádit zlý duch. Naštěstí chrabrý pastor si věděl rady a ďábla umně vypudil. Působivý příběh, vonící středověkem. Všichni pochopili, že takové pobožnosti se Pánu Bohu nelíbí a nikdy už stejnou chybu neudělají. Modlit se s katolíky vábí démony.

Poutní bazilika Panny Marie Sedmibolestné ve Sloupě. Uvnitř se shromáždilo šedesát osob menšinových vztahových náklonností, až na malé výjimky katolíci. Zatímco se modlili, probíhal venku, přede dveřmi, jiný příběh: Smírčí pouť, jejíž účastníci nevstoupili dovnitř, aby se neznesvětili. Nevstoupili, aby jim neviděli do tváře. Jedna rozhorlená bojovnice dokonce metala po obvodu kostela sůl proti ďáblu, jako novičok. Jistí lidé nezahlédnou v člověku Boží obraz, ale jen nádobu hříchu či rejdiště zlého.

Nevidět člověka je prvním krokem k popření lidské důstojnosti. Druhým krokem je prohlásit je za posedlé či zatratit. Třetí krok může následovat: v zájmu zachování veřejného pořádku tyto ne-lidi odstranit.

Také Ježíš to zakusil na vlastní kůži. Odpůrci jej zlovolně obviňují, že je v moci zlého ducha, a pak už jen hledají způsoby, jak jej sprovodit z tohoto světa.

Se zlým duchem se nemluví, jen se mu přikazuje. Tohle dělají pyšní lidé, pohrdající svými bližními.

Ježíš exorcista?

O letošních svátcích se opakovaně vracím k Janovým pašijím. Celé čtvrté evangelium je jedinečné. Všimli jste si, že v něm Ježíš nevykoná ani jeden exorcismus? Ostatní evangelia tento prvek oproti tomu silně zdůrazňují. Stačí si přečíst barvité líčení o osvobození posedlého chlapce (Lk 9) nebo o pluku démonů, které Ježíš v Gerase posílá do stáda vepřů (srov. Mk 5).

Ve světle Janova přístupu nás překvapuje, že mnoho našich současníků o Zlém mluví s jakýmsi zvráceným zalíbením. I kdyby měli pomlčet o Bohu, o ďáblu promluví vždy. Otec lži prostě dodává jejich slovům na šťávě a náboji. Možná se bojí, že bez této šelmy by evangelium nebylo účinné.

Boj se zlým v každodennosti

Proč tedy Jan o Ježíšově vymítačské službě mlčí? Jistě má k tomu náš velký a jasnozřivý teolog své důvody.

Posedlost sama o sobě nezasahuje nitro člověka, i když je křiklavá a halasná. I svatí jí nejednou trpěli, avšak svatyně jejich srdce zůstala nedotčena.

Jakmile ale ďábel zkazí srdce, je opravdu zle: Tehdy přicházíme o milost posvěcující. A právě od tohoto zla nás Pán osvobozuje.

Hlavním protivníkem pro Ježíše nejsou lidé, nýbrž tajemný zloduch, který působí v jejich nitru. I Jidáš své srdce otevřel zlému a pak už jen hledal, jak svůj zrádný čin dokonat.

Nezabývejme se tedy posedlostí, ale dennodenně se starejme o své srdce, aby v něm vládl Kristus.

Pokojný v Getsemanech

Za chvílí se odebereme do Getseman. Vezměme si, obrazně řečeno, pod paži Janovo evangelium. Ježíš je v zahradě naprosto klidný, ani náznak vnitřního zápasu.

Tíseň Ježíš zakouší již v době po vzkříšení Lazarově, když se velerada rozhodla jej zabít:

12,27 Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. 12,28 Otče, oslav své jméno!“ Tu se ozval hlas z nebe: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 12,29 Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: „To k němu promluvil anděl.“

V okamžiku bezprostředního střetu se silami zla je plně rozhodnutý, svobodně dává život, není lapen ani zajat.

Ježíš je silnější než celý svět

Do Getseman je podle Jana vyslán celý oddíl, což by odpovídalo šesti stům vojáků! Jedná se o obrazné vyjádření. Kde by se ostatně v Jeruzalémě vzalo tolik bojovníků? Chce se tím říci, že vůči Ježíšovi se postavil celý svět a všechny mocnosti. I kdyby se proti němu postavili oddíly dva nebo i tři, zůstane svrchovaným vítězem.

Osamělý jako rytíř vjíždí na bojiště, s odkrytým hledím. „Já jsem!“ opakuje jednorozený Syn, plný milosti a pravdy (srov. J 1,14). Před jeho slávou ustupují a padají už teď na zem v bázni vyslaní pochopové. Naplňují se na nich slova z Listu Filipanům: Před jeho jménem poklekne každé koleno na nebi i na zemi a každý jazyk vyzná: Ježíš Kristus je Pán.“ (srov. 2. kapitola)

Závěr

Nový Adam přichází obnovit Boží obraz v nás. Vidí v nás člověka. Nepokládá nás za posedlé ani nás nezatracuje. Buďme jako on: Milujme člověka a žehnejme mu. Spolu s Ježíšem vykročme směle vpřed a svá trápení proměňujme v sebedarování.