Biblické perikopy:

Iz 60,1-6 (VI/1 – 3)

Ž 98(97),1-6

1Tim 2,1-8 (VI/1)

Mk 16,15-20 (VI/1 – 2)

Milí farníci!

O misijní neděli pořádá naše farnost v úvodu mše takový malinký karneval: Děti se upraví tak, aby připomínaly zástupce různých světadílů. Můžeme si tak uvědomit, jak barevná je naše země. A také zjišťujeme, že všichni lidé touží po jediném – po spáse a blaženosti. O této misijní neděli tedy se vší rozhodností hlásáme: Není pravého štěstí bez Pána Ježíše. Není spásy bez něho. A vy, milé děti, Pána Ježíše znáte, proto máte ohromnou výhodu.

Po čem touží?

Po čem touží malý černoušek třeba z takové Rwandy?

Po tom, aby mohl chodit do školy. Aby jeho rodina měla dostatek jídla. Aby v jeho zemi nebyla válka.

Po čem touží malý Indián v Amazonii?

Aby si měl kde hrát a nemusel se kvůli kácení deštného pralesa pořád jenom stěhovat.

Na co se těší malý Laponec zakutaný do kožešiny?

Třeba na to, že jednou do roka nastane jaro a po půlroční vládě tmy si užije Sluníčka.

Ježíš – předmět touhy všech lidí

Přesto je jediná věc, po které sní všichni tři: Chtějí dojít do nebe.

A k tomu tu máme misionáře. Nejenže pomáhají chudým dětem v Africe při vzdělání. Nejenže chrání Indiány před zlou vůlí těžařů. Nejenže ulehčují život domorodcům za Polárním kruhem.

Zvěstují jim Pána Ježíše. Když má člověk v srdci Pána Ježíši, nechybí mu nic.

Vždyť jsme o tom četli v evangeliu: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen.“

Proto bývají malí křesťané v rozvojovém světě mnohem spokojenější než nevěřící děti u nás:

Školáci z rovníkové Afriky nemají žádné parádní kolo, ale jen rozhrkanou herku, kterou jim poslala nějaká obyčejná stařenka ze Zubří před dvěma lety.

Lapoňata rozhodně nemají výběr ve školní jídelně, ale jsou ráda za sušené maso z tuleně.

A Indiánští kluci a holky? Slyšel jsem, že v jejich kmenových jazycích nemají slovíčka, jimiž by vyjádřili: „Tohle mi chutná a tohle zase ne.“ Když se jim podaří bizona ulovit, najedí se dosyta, jen aby se ani kousek vydatného masa nezkazil. Když jsou v lovu neúspěšní, dokážou dlouhé týdny jíst skromně nebo úplně hladovět.

Shrnutí

Milé děti, děkuji vám za velkorysost, se kterou jste se pustili do pečení misijních koláčů. Z peněz, které nastřádáte, podpoříte stejně staré děvčata a chlapce někde daleko. Určitě se za vás budou modlit: Abyste byly šťastné a nikdy vám v srdci nechyběl poklad nejcennější – víra v Pána Ježíše. Bez ní by totiž byl člověk chudákem a nedošel by do nebe. „Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen.“